| Tisková zpráva v Ostravě dne 6.6.2024 K diagnostice Aspergerova syndromu jsem se dostala díky synovi, ale nechala jsem si ji udělat kvůli sobě. Aneta Holub Slívová do svých 28 let nevěděla, že má Aspergerův syndrom. Procesem diagnostiky prošla díky svému synovi. Projevy jejího syna ji byly blízké a chápala je. „Tomášek je jako já. Chápala jsem, proč určité věci nechce dělat. Že všichni jezdí na kole, pro mě není známkou normálnosti. Každý ať dělá to, u čeho se cítí dobře. Vlastně jsem přesvědčena, že by to tak mělo být při výchově každého dítěte. Nejen dítěte s poruchou autistického spektra – PAS,“ popisuje Aneta H. Slívová. Z dětství si Aneta vzpomíná jen na to, že ji nebavilo moc si s dětmi hrát a raději uklízela. Dělala pořádky v šuplících, organizovala poličky a podobně. Jinak si neuvědomuje, že by pociťovala nějakou zvláštnost. Aneta byla vždy hodné a poslušné dítě, které dělalo to, co se očekávalo. „Ano, měla jsem přísnou výchovu, ale to nebylo tím. Zůstalo mi to doteď, všeobecně mám ráda pravidla a vím, co se ode mě očekává.“ V dospívání vnímala, že jsou pro ni náročné vztahy. Partnerům neříkala, jak se cítí, když například neustále chodili ven do společnosti více lidí. Jakmile toho bylo moc, tak přestala dělat, co se po ni požadovalo, respektive očekávalo. Přestala chodit mezi lidi. Už to dál nešlo a následně vztah skončil. Anetě do života vstoupilo těhotenství. „Jsem bojovnice, ale je pro mě těžké být matkou. Musím se hodně přemáhat, začátky byly neskutečné. Jestli nějaký zvuk nezvládám, tak je to dětský pláč. Samozřejmě jsem ráda, beru to tak, že všechno se v životě děje z nějakého důvodu a je to tak, jak to má být, jsem ráda za to, že Tomáška mám.“ Povídá i o tom, jak si nedovedla představit, že se má postarat o dítě, když sama někdy zapomíná na běžné každodenní činnosti – na jídlo, na pití, čištění zubů. Tomáška se tak snaží vést k samostatnosti, aby si například zvládl sám vzít svačinu. Během mateřské dovolené hledala Aneta něco, co by ji na chvíli přivedlo na jiné myšlenky, aby změnila na chvíli prostředí. „Potřebovala jsem vypadnout. A našla jsem práci, kde jsem se setkala s lidmi s PAS. Tam mi majitelka ukázala knížku a v ní byl test na Aspergerův syndrom. Vždycky jsem si myslela, že Tomášek má autismu po partnerovi. Po tomto testu jsem začala uvažovat, že to má asi po mně.“ Následně hledala cestu k diagnostice. „Já jsem to chtěla, protože jsem měla potřebu něco dokázat. Dokázat mým rodičům, že to již prožívám od dětství, že si nevymýšlím a že nejsem jenom přecitlivělá. Proto jsem vyhledala centrum, které se specializuje na diagnostiku a dostala skvělou psycholožku.“ Aneta je ve skupinkách žen s PAS na sociálních sítích, kde jsou diagnostikované i nediagnostikované. Popisuje, že se některé dokonce samy diagnostikovaly – „a myslím si, že to stačí na to, aby dotyčný začal se sebou pracovat.“ Co by Aneta doporučila rodičům dítěte s PAS? „Pokud vnímáte, že je Vaše dítě jakkoli odlišné a projdete si lékařskými vyšetřeními a budou Vám jen stále říkat, že dítě je pouze nevychované a neumíte to s ním, nevěšte hlavu, protože pokud je autista ve 2,5 letech, bude autista i v 5 letech. Vykašlete se na to, co říkají lékaři a zkuste se zaměřit na to, jak k dítěti přistupovat, jak mu můžete pomoci Vy, ne lékaři.“ Aneta byla klientem Sociální rehabilitace Mikasa. Pokud i Vy nevíte kudy kam a potřebujete pomoc či podporu, obraťte se na Průvodcovství Mikasa, Bc. Beata Herciková, vedoucí služby, průvodce, mobil: 725 937 759, hercikova@mikasazs.cz Více informací na www.mikasazs.cz. Děkujeme všem za podporu! |
